Peršinskaja achota
Roku 1912 se objevila v kruzích chovatelů barzoje „bilble barzojů“ vysoce ceněná kniha „Peršinskaja achota“ od generála Dimitrie von Waltzoff, dlouholetého správce psince barzojů velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče na panství Peršino v tulské gubernii. Kniha byla přeložena hraběnkou Elisabetou von Lichačev a objevila se v roce 1921 v Německu. Brzy se rozšířila mezi milovníky barzojů, dnes však už není k dostání.
Nikolaj Nikolajevič koupil panství v roce 1887. Ještě v témže roce zde založil tehdejší „achotu“ (psinec). Psi zde byli nejen chování, ale byli používání i k lovu, což vyplývá z knížecích informací o celkovém počtu ulovené zvěře.
V hlavní části psince bylo zpočádku 60 barzojů, časem jejich počet stoupl vysoko nad 100. Vcelku zahrnoval psinec 9 pevných domů s boxy pro 12 psů. Domy mohly být v zimě vytápěny, byly však vytápěny jen boxy pro feny a štěňata, ale ne boxy pro dospělé psy. Velkokníže kladl velký důraz na pěknou bohatou srst svých psů. Ke každému domu této stanice patřil výběh se 3 odděleními, jedním pro psy, jedním pro feny a jedním pro mladé psy. Pro neutralizování nepříjemného pachu, který se časem zahnízdí i v nejčistších chovatelských stanicích, visela na stropech látka napuštěná terpentýnem. Zaměstnanci na koni vyváděli denně psy ven, trasa se protáhla na několik kilometrů a dala psům příležitost se vyřádit. Málo krmeno bylo ráno, večer bylo hlavní krmení. Vedle devíti domů psince byl ještě dům, v němž byli chováni zvlášť pěkní psi. Takto bylo ve stanici vyznamenáno 10 fen a 20 psů., kteří byli moc obdivováni návštěvníky. Ve stanici nechyběl ani domov pro staré psy a ošetřovna. Ročně bylo odchováno a vychováváno 60 štěňat. Velkokníže bděl osobně nad sestavením chovných párů. Měl jistý odhad pro chovnou hodnotu psa.
Pro chov byly sestaveny dvě smečky po 45 parforsních honičích, jedna z červenošedých psů, druhá ze žlutobílých strakatých.
Peršinskaja achota zahrnovala 150 lovu schopných barzojů, 20 barzojů již neschopných lovu a asi 100 štěňat, k tomu přibylo ještě 15 anglických chrtů, 87 koní a 78 opatrovníků psů a koní. Velkokníže choval psy vědomě pro krásu a na výkon. Jeho psi museli být nejen krásní, ale museli být také rychlí a ostří na dravou zvěř. Osobně dával přednost bílým psům s bleděžlutými znaky. Psi s černými znaky hodnotil jako neušlechtilé.
Důležitý v chovu Peršino byl rok 1906. Tehdy vznikl ze spojení feny Strela se psem Golub vrh, který zastínil všechny předcházející vrhy. Psi z tohoto vrhu se měli stát mimořádně krásní a představovat nový typ barzojů, který potom pod názvem „typ Peršino“ se stal v budoucnu měřítkem chovu barzoje.
Tito psi se vyznačovali krásnou srstí, bujným límcem a dlouhou, úzkou hlavou. Na rozdíl od ostatních chovatelů, kteří žárlivě mysleli na to, aby jejich výsledků nevyužili ostatní chovatelé, dal Nikolaj Nikolajevič své dobré chovné psy ochotně také jiným chovatelům barzojů k chovu.
Tak se dostali roku 1907 z chovu Peršino psi Ptaška a Bystry do Ameriky a roku 1913 dostal Dr. Wegener v Německu psy Plička a Asmodey. Tito čtyři psi přispěli výrazně k tomu, že jak v USA, tak také v Německu byl chov barzojů zaměřen na typ Peršino.
Na fotografii je světoznámý Multi.ch. Aldebaran de Nobile Veltrus, pes, jehož rodokmen sahá až do věhlasného Peršina.
Volně převzato z www.nasibarzoji.cz